Závodní sezóna je opravdu v plném proudu, tak je na čase se také trochu pochlubit;-)

Seriál závodů na kolečkových lyžích Efisan Skiroll Classic:

Po výjezdu na Praděd a na Dlouhé stráně (4÷5.8.2018) v našich domácích Jeseníkách, se seriál přesunul do Orlických hor.

Výjezd na Šerlich (18÷19.8.2018)

V sobotním 10km výjezdu ze Záhoří se za nás poprvé představila Natka Struhárová (stále ještě juniorka) a nevedla si vůbec špatně. Bohužel jí chybělo trošku štěstí. Ve své kategorii dojela na pěkném, ale nevděčném čtvrtém místě a nakonec taky jen těsně nebodovala do týmové soutěže. (Chyběly 2 sekundy na časový limit počítaný dle času vítězky – Kateřiny Smutné – ale na tu se jezdí opravdu těžko…)

V neděli se jelo 18 km ze Skuhrova na Bělou s celkovým převýšením 645m. Rosťa bohužel nemohl kvůli pracovním povinnostem a pro Natku by toho už bylo v jeden víkend až moc, tak jsme jeli pouze s Danem. Nakonec se nějaké body do týmové soutěže povedli – Dan zajel velmi solidní 20. místo a já 22. když se mezi nás vloudil jen Martin Kratochvíl ze Ski teamu Vysočina, se kterým nyní vedeme urputný boj o třetí místo v týmové soutěži. Zatím tedy prohráváme, ale už „jen“ o 85 bodů a to by se dalo dohnat.

Pěkné video z nedělního výjezdu na Šerlich pořízené Martinem Saňákem zde:

Špindlerovka a Černá hora (8÷9.9.2018):

Další závodní víkend seriálu Efisan Skiroll Classic probíhal v Krkonoších sobotním Výjezdem na Špindlerovku a pak nedělním Výjezdem na Černou Horu.

Špindlerovku jsme nejeli (a umožnili tak Ski teamu Vysočina ještě navýšit jejich náskok v bodování týmů). Na Černou horu jsme pak vyrazili (bohužel bez Rosti, ale zato odpočatí a s Natkou v sestavě) abychom urvali cenné body a ten jejich náskok opět smázli.

Nedělní závod se jel na nové trati se startem ve Svobodě nad Úpou. S neúprosným stoupáním (které na posledním kilometru ještě graduje) a největším převýšením v celém seriálu – celkem 750m se tak stal „kopcem roku“.

Danovi a mně to docela sedlo a opět (po delší době) jsme si užívali souboje s našimi oblíbenými soupeři. I Petr Gross nás tentokrát někde na půlce trati pustil před sebe:-) až nakonec z toho bylo parádní 18. a 14. místo celkově – naše historicky nejlepší umístění v rámci seriálu. Natka sice neměla úplně den (kdy se na ní podepsala únava ze sobotních běžeckých závodů), ale i tak brala krásné druhé místo v juniorkách. Jen ten časový limit pro udělení bodů do soutěže, počítaný z času vítězky – Katky Smutné – Natce opět unikl. Tak uvidíme na Ještědu, třeba už si to konečně sedne, protože na to určitě má:-)

V celkovém hodnocení týmů zůstáváme stále na 4. místě o 80 bodů za Ski teamem Vysočina a máme už jen 2 závody do konce seriálu na to je dohnat. Rozhodovat se bude nejspíš až v tom posledním – MČR – Výjezdu na Ještěd. Bude to napínavé až do konce a tak musíme ještě pořádně zabrat!

Seriál měřených tréninků KOLSKI:

První ze závodů KOLSKI (náš domácí) Tvrdkov (14.7.2018) se moc povedl. Po loňském dešti letos hlavní organizátor Martin Valigura zajistil přepychové počasí – jen možná až moc přitopil:-). Jelo se parádně a krásně jsme si na trati zabojovali jak s kopcem tak i soupeři či týmovými druhy. Nakonec Rosťa 1. místo v kategorii a 7. místo celkově, Dan 13. místo (ještě se rozjížděl po návratu z Mexika) a já 6. místo.

Druhý závod seriálu se jel ze Starého města pod Sněžníkem do Velkého Vrbna ke spodní stanici lanovky na Paprsek. Parádní počasí (pořadatelé – Marcela Hloušková a Martin Dudešek už tolik netopili:-), kvalitní asfalt a příjemně stupňované stoupání trati udělalo krásný závod. Škoda jen trošku menší účasti – kdo nepřijel o hodně přišel;-). Za Kolečkové lyže TOMSKI jsem jel jen já a díky menší konkurenci nakonec skončil na krásném druhém místě. Zatím nejlíp co se mi v seriálu KOLSKI povedlo – kéž by to tak šlo i dál…

Další závod seriálu KOLSKI se pojede v neděli 23.9.2018 na Lázek (po loňsku velmi oblíbený) – propozice zde.

Jesenický maraton

A něco ze soudku jiného než jsou kolečkové lyže – 18.8.2018 se u nás konal 10. ročník Jesenického maratonu (horský běh po hřebenech Jeseníků o délce maratonu a 1/2 maratonu). Jako domácí se účastníme každoročně. A i když výkonnost pomalu klesá, tak se stále snažíme prohánět ostatní účastníky – kterých teda naopak stále přibývá:-)

Bára běžela půlmaraton, kde si oproti loňsku trošku pohoršila (v kategorii 41. místo z 88 a celkově 281.). Ale to není podstatné – celou dobu si to užila a pořád tenhle závod patří k jejím nejoblíbenějším běhům. Já jsem běžel maraton – už po desáté na startu (ale jen 9x v cíli) a povedlo se 10. místo celkově (z asi 250ti startujících). V kategorii, kterou vyhrál Marek Procházka (4 násobný celkový vítěz Jesenického maratonu) to nakonec bylo parádní druhé místo před třetím Ondřejem Sikorou (ten mně hnal – ještě že cíl je po dlouhém seběhu, protože to jediné mi šlo o něco lépe a mohl jsem mu tak vrátit loňskou porážku).

Jesenický maraton je krásný a těžký závod – kdo nezná, měl by zkusit, protože tohle se nedá vyprávět – to se musí prožít!

Jezdit na kolcích a běhat budeme i dál – dokud nám sníh nenapadne.

Přejeme hodně krásných sportovních zážitků a těšíme se na podzimních závodech.

Tým TOMSKI