Jesenická 70

Jesenická 70

Legendární krásný, ale těžký závod po hřebenech Jeseníků, který se po 25 letech podařilo obnovit skupině pořadatelů kolem Michala Hájka. Letos zapsal své jubilejní 30. pokračování.

Jako „domácí“ oddíl nadšených lyžařů jsme se zúčastnit v podstatě museli. Pro Dana i Báru to byla premiéra (a to pořádná) a pro mě už čtvrtá účast.

Novinkou byl přesun startu a zázemí na Novou Ves. Místní stadionek je super pro start i cíl a zajímavý pro diváky, kteří nás závodníky alespoň na těch dvou zaváděcích kilometrech můžou vidět a povzbudit.

Díky všem fanouškům za podporu – jak na startu, tak hlavně pak s přibývajícími kilometry potřebovala morálka trošku vzpruhu v boji proti postupující únavě:-)

Teplota nad nulou, mokrý sníh, jarní slunce a hromada jehličí ve stopě způsobily, že to nikomu moc nejelo.

A to dokonce ani na „hladkých lyžích“!

O tom se dokonale přesvědčil Vašek Sedláček (SILVINI MADSHUS team), který se rozhodl dokázat co ještě nikdo před ním. A to jet závod soupaž – ale nejen dojet, ale rovnou vyhrát! V daných podmínkách zažil nečekané, zajímavé situace a nakonec vyhrál. Jak to ale celé probíhalo, a co ho při závodě potkalo, se můžete dozvědět přímo od něj. Můžeme jen naznačit, že legenda „Jesenická 70 – závod na který jen soupaž nestačí“ zatím odolala – ale bylo to s ní nahnuté…

 

Barvy TOMSKI týmu na kratší trati hájila Bára, pro kterou to byl první závod tuto zimu a hlavně také nejdelší v životě co kdy jela! Přesto se usmívala od startu až do cíle a celé si to pěkně užila. Na 40 km dojela v čase 04:06:08 na parádním 58. místě celkově a 6. v kategorii.

Ale nejlepší je, že ji to celý závod bavilo:-)

 

Na trať 70km jsme vyrazili Dan a já. Počasí bylo parádní, jen ta stopa postupně hodně měkla. Dan si to na trati pěkně vytrpěl a v cíli mu do zpěvu rozhodně nebylo. I když není na dlouhé a těžké tratě úplně stavěný, tak se překonal a při své premiéře dojel za 06:05:28 na slušném 28. místě. (Nebál bych se tipovat, že také šlo o jeho nejtěžší a nejdelší závod v životě).

Teď už ví, co to znamená jet nejtěžší lyžařský maraton v ČR – Jesenickou 70 (…obávám se, že už ho příští rok ke startu neukecám;-)

 

Mně se docela dařilo skoro 50 km, kdy jsem se postupně dostal až na úžasné 5. místo průběžně. Jenže výsledky se počítají v cíli a tam už to tak slavné nebylo. Nakonec tedy 9. místo celkově a 3. místo v kategorii. I tak je to mé nejlepší umístění na tomto a podobných závodech vůbec – v celé mé „laufařské“ kariéře:-)

Dalším velkým důvodem k radosti byla (konečně) výhra ve vzájemném souboji s Petrem Grossem (BORCI zdar!). Moc mně potěšil, že na mně na trati počkal (a to hned dvakrát) a nakonec se nechal i předjet. Je to tuhle zimu sice poprvé, ale i tak mu moc děkuji a přijímám ho zpět mezi oblíbené soupeře pro celou následující sezónu.

Naše vzájemné zimní skóre letos skončilo 4:1 – a to je výzva – příští zimu s tím musím něco udělat;-)

 

V cíli už nám bylo hej, sluníčko a radost, že už nikam nemusíme, udělala své. Bylo to těžké, ale zvládli jsme to se ctí.

Teď už se jen těšit na příští rok. Snad to pořadatelé nevzdají a i další roky se budeme moc prohánět po Jeseníkách při tomhle náročném, ale krásném závodě.

Pro zájemce odkaz na stránky Jesenická 70 a celkové výsledky 2018

Vypadá to letos pro nás na poslední zimní závod. Takže krátký odpočinek, nabrat síly a pak hurá na kolečka:-)

Přejeme všem krásné a intenzivní zážitky při lyžování i jiných sportech, ať vás to pořád baví.

Tým TOMSKI

 

 

 

Napsat komentář